Vína moderní i klasická, ale také ročník pro milovníky vín s geny dlouhověkosti.

ADOLF KALINA - Bordeaux 2010 18. 4. 2011

Bordeaux 2010 - vína moderní i klasická, ale také ročník pro milovníky vín s geny dlouhověkosti.

Jako každoročně i letos patřil první dubnový týden v Bordeaux ochutnávkám vín nového ročníku 2010. Tato nová vína zrají v dubových sudech, ale bordeauxští vinaři vždy v tuto dobu nalahvují určité množství a připraví k ochutnání - nejprve novinářům a publicistům (v průběhu března), a poté všem obchodníkům s vínem z celého světa. Jak říká John Kolasa, obchodní ředitel Chateau Rauzan Ségla: „Představte si volbu Miss, také se všichni snaží připravit tu svoji favoritku, aby byla co nejkrásnější. A na ochutnávkách nových vín - primeurs - je to stejné“. Já ale hlavně musím dodat, že tato týden trvající ochutnávka nových vín rozhodně není sport pro diváky.

Loňské zimní období, které bylo jedním z nejchladnějších za posledních pět let, navíc s minimálními srážkami, předznamenalo celkový průběh růstové sezóny 2010. Jarní začátek vykazoval rozdílná údobí. Po dlouhém březnovém chladu následoval teplý, ale suchý duben, což bylo prospěšné pro rašení, nicméně následné kvetení v té době již nabralo mírné zpoždění. Na začátku května se objevily prudké deště, které nešetrným způsobem osprchovaly keře s rodícími se bobulkami a jako první tak lehce zredukovaly budoucí úrodu. V tu dobu si s tím nikdo hlavu příliš nelámal, neboť tento zásah shora udělal de facto totéž, co by musel o pár dní později udělat vinař sám. Málokdo si uvědomoval, že důležitá část sezóny 2010 se naprosto nečekaně odehrála právě teď. Jak se ukázalo později, ovlivnilo toto dění dost zásadně styl bordeauxských červených vín ročníku 2010 (který je ve srovnání s minulými ročníky odlišný a možná ne každému vyhovující).

Chlad a déšť, působící během kvetení, se vždy projeví vyloženě nepříznivě, a na vinicích v Bordeaux byl během kvetení patrný nejen chlad, ale také určitá nevyrovnanost. O několik týdnu později budou rodící se bobule disponovat zvýšenou kyselostí, což znamená, že jejich vývoj a hlavně zrání nebude probíhat úplně čítankově. A nezralé a nevyvážené rovná se kyselé. Nicméně následující tři měsíce pak nabídly vinicím pro změnu tolik slunečního svitu, bohužel bez potřebných dešťových srážek, že ke konci srpna všichni vzhlíželi k nebi se zbožným přáním, aby ta úmorná vedra konečně skončila.

A co se tedy na nepříliš dobře se vyvíjejícím začátku a ve druhé polovině extrémně horké a suché sezóny stalo? Zpočátku poměrně kyselé hrozny začaly ve spalujícím žáru velmi rychle zrát, následující slunné dny střídaly chladné noci, a hrozny tak nakonec dohnaly svůj počáteční deficit. Tím tak také získaly velmi dobrou cukernatost. Rovnováha mezi počáteční převysokou kyselostí a žádoucí cukernatosti se tak začala perfektně vyrovnávat. Nakonec tedy vinaři měli hrozny, které ukazují sice vysokou kyselost, ale i výbornou cukernatost. To je sice zvláštní a neobvyklé, ale ne nemožné. Poté ale kvůli spalujícímu vedru, které po několik dní dosahovalo až čtyřiceti stupňů, začaly bobule chřadnout a vysychat. V malých bobulích se tak hromadila výbušná koncentrace sladké šťávy a díky extrémně silné slupce také ohromný taninový potenciál. Vinaři tak dostali ke zpracování relativně podobný, ale jinak velice exponovaný a výbušný materiál.

Na letošních ochutnávkách primeurs jsem téměř na každém kroku slyšel, že ročník 2010 se zařadí mezi klasické ročníky Bordeaux. S odstupem času si ale uvědomuji, že tuto myšlenku pouštěli do světa hlavně bordeauxští vinaři. Možná, že právě oni si to nakonec přáli nejvíc. Já s nimi ale tento názor úplně nesdílím, zdá se mi totiž, že vína ročníku 2010 nejsou pro Bordeaux stoprocentně typická. Na levém břehu se vína bordeauxské klasice podobají víc, na pravém, a zvlášť v Saint-Emilionu, potom méně. Je neuvěřitelné, jak moc jsou rozdílná (hlavně v kvalitě). Vína téměř všech apelací představují trochu odlišný styl, který jakoby k některým historicky ani nepatří. A dovolím si tvrdit, že jim ani moc nesluší.

Porovnávám-li nový ročník s předchozím, potom ročník 2009 je zcela jistě nekonvenční. Ovšem nový ročník 2010 je nekonvenční také, byť trochu jinak. Z určitého úhlu pohledu se mi dokonce zdají v některých ohledech podobné. A proč ne. Společným jmenovatelem obou posledních ročníků je sucho, vysoký obsah alkoholu, silné a výrazné taniny, ohromná koncentrace a pomalé dozrávání hroznů. U vín ročníku 2009 zaujme hlavně ovocnost, taniny jsou sice výrazné, ale krásně zakulacené a hladké. U 2010 je ovocnost zahnána do mírné defenzívy razantními a silnými taniny, vína mají vysoký obsah kyselin a alkoholu a mají také podobnou výbušnost a sílu. Vlastně jsou o něco výbušnější a silnější.

Vysoký obsah alkoholu by byl samozřejmě velikým problémem, kdyby (zde je důležité kdyby zmínit) se totiž vína nemohla opřít o vysoký obsah kyselin. Vzhledem k celkovému obrazu stylu hraje ve vínech ročníku 2010 takto vysoká kyselinka klíčovou roli. Bez ní by byla vína s určitostí těžká, silná a unavující. Tak objemná dávka kyselin jim dává ohromnou svěžest, navíc v kombinaci s velice tvrdými taniny také fenomenální dlouhověkost. Kdo tedy hledá vína s opravdu mimořádně dlouhou výdrží, v ročníku 2010 má šanci je najít.

Jaká tedy jsou červená vína ročníku 2010? Červená vína ročníku 2010 mají skutečně enormně vysoký obsah kyselin, jsou naládovaná alkoholem, silným extraktem a výraznými taniny (výjimky pochopitelně existují). Převaha nebo úbytek některé z těchto složek by zcela jistě způsobily degradaci výsledku, nicméně na vínech ročníku 2010 je unikátním to, že všechny zmíněné složky, byť se jejich hodnoty pohybují na samé hranici horního maxima, tvoří absolutně homogenní a precizně vyvážený celek. Pokud bych si měl vybrat, čím zaujala hlavně mne, řekl bych, že mnoho z nich nabízí fascinující vyváženost.

Stéphane Derenoncourt, uznávaný bordeauxský konzultant, varoval, že letošní primeurs bude velice obtížné ochutnávat v této rané fázi. Vína totiž mají všeho příliš mnoho. Je zde hodně kyselin a hodně alkoholu, a navíc ta obrovská nálož taninů. Upřímně přiznávám, že zpočátku jsem měl drobné problémy pouze s vysokým obsahem kyselin. Alkohol jsem díky dokonalé rovnováze s kyselostí většinou jako rušivý prvek ani nezaznamenal. Objevil jsem prostě celou řadu vín, jejichž krása spočívá v úchvatné vyváženosti. Navíc jsem si našel svoji akceptovatelnou hodnotu kyselosti (PH okolo 3,65), kterou jsem následně přirovnával k objemu alkoholu a síle taninů. Pro sebe jsem tak objevil v tomto exponovaném ročníku špičkové drahokamy, které s naprostou jistotou nebudou chybět v mém sklepě.

Samozřejmě jsem také našel (a dobře si poznamenal) vína, která nevykazovala příliš dobrou vyváženost, byla silně extrahovaná (přetažená) tak, že po jejich ochutnání mě až brněl jazyk. Navíc alkohol silně štípal v nose. Tato vína jsem si jen tak pro sebe označil jako nepodařený experiment - pokus o ultra moderní styl. I taková vína byla na letošních ochutnávkách k mání. Jejich „kvality“ jsem poté pochopitelně zohlednil ve svém hodnocení.

- Většina chateaux hlásí nižší výnosy než obvykle. Někde je to méně skoro až o hrozivých třicet procent. Připočtu-li k tomu, že letos je o vína opět obrovský zájem, možná se jednou dočkáme obratu ve smyslu původního záměru, který byl postavený na principu nakupovat velká vína z Bordeaux v kampani en primeur proto, abychom je získali za co nejnižší cenu. Pokud to tak ale půjde dál, obávám se, že hlavní prioritou nebude to, jak získat velká vína z Bordeaux za co nejvýhodnější cenu, ale jak získat velká vína z Bordeaux vůbec, bez ohledu na cenu. Upoutávka na kampaň en primeur budoucnosti by tedy potom mohla znít třeba i takto: Nakupujte velká vína z Bordeaux v kampani en primeur, protože jinak je neseženete vůbec. Samozřejmě věřím, že zde cítíte trochu nadsázky, ale jak dlouho ta nadsázka bude ještě platit?

-AK